Projekt R2H - Ready to Help (Připraven pomoci) vznikl v Ústřední hasičské škole SH ČMS Jánské Koupele v podstatě na základě požadavku učitelů základních škol na změnu přístupu k výchově mladé generace v oblasti ochrany obyvatelstva.

Základním důvodem vzniku projektu byl a stále je enormní počet úrazů a usmrcení dětí i dospělých v situacích, kterým bylo možné předejít nebo situací, ze kterých bylo možné v případě správného, vlastního nebo cizího jednání vyjít bez následků. Čísla ze statistik jsou jasná a tragická. Přitom statistika je hrubá, odosobněná hra čísel. Nehovoří o osudech rodin, o žalu, o trvalých následcích.

Každý člověk se během života může dostat do mimořádných situací způsobených živelnými pohromami, haváriemi, teroristickými útoky nebo požáry. Může jít o vichřice, záplavy, povodně, ale také o úniky nebezpečných látek z chemických továren či kamionů, které je převážejí, o radiační nebezpečí či zamoření území plyny, každý člověk může být účastníkem dopravní nehody či svědkem tonutí….To vše ohrožuje zdraví i životy obyvatel a způsobuje značné materiální škody. Vedle legislativních a organizačních opatření státu mohou ke zmírnění následků přispět i samotní občané. Mohou - pokud budou připraveni.

Hlavním smyslem projektu R2H bylo a je připravit a realizovat systém kurzů sebeochrany obyvatelstva a díky němu připravit frekventanty na řešení mimořádných událostí, do kterých se mohou dostat nebo kde mohou účinně pomoci.

Vývoj projektu

Naším původním záměrem byla realizace systému přednášek, který by měl děti a mládež na jim hrozící nebezpečí upozornit a informovat je o možnostech jak nehodám a zraněním předcházet a jak se při mimořádných situacích chovat.

Během práce na přednáškovém cyklu jsme dospěli ke dvěma zásadním závěrům:

1. přednáškové aktivity, byť kvalitně realizované, nevedou k výraznému snížení nehodovosti a snížení následků,
2. chyba není v "posluchačích", ale v předpokladu, že slyšené znamená naučené a naučené použitelné.

Původní záměr systému přednášek byl přetransformován do systému aplikačních kurzů zaměřených na cílové skupiny. Souběžně jsme při studiu problematiky pochopili, že do systému je nutné zapojit nácvik chování a jednání při nebezpečí, které může přinést pobyt v přírodě, otravy, drogy a další. Od komplexu znalostí, které měly být předány posluchačům, jsme přešli ke komplexu dovedností a chování jednotlivce v mimořádných situacích.

Posluchač se tak mění v aktivního účastníka modelové situace, kterou musí zvládnout prakticky, v reálném prostředí a reálném čase. Tomu byla uzpůsobena jak metodika, tak forma činností. Výsledkem několikaměsíční práce, konzultací a diskuzí s odborníky je projekt, který řeší celou problematiku formou aplikačních kurzů.

Dalším krokem byl odraz zjištění, že pro praktický nácvik dovedností nestačí dýchací figuríny a brašna první pomoci. Následovalo rozhodnutí navrhnout a vybudovat jednotlivé polygony - polygon požáru, polygon dopravní nehody, polygon záchrany z výšky, zdravotnický polygon a polygon vodní záchrany, chemický polygon a důležitým pracovištěm je i okolní příroda.

Až potud bylo vše relativně jednoduché - šlo pouze o duševní práci, získání znalostí a vytvoření objektivních závěrů.

V následujícím období se projektový tým musel zabývat souběžně několika problémy.

Prvním byl návrh vlastních polygonů. Polygony mají sloužit především dětem, ale okamžitě se vynořila otázka. Je nějaký hmatatelný rozdíl mezi krizovou situací, pokud je jejím účastníkem dítě nebo dospělý?

Odpověď je jednoznačná - z hlediska průběhu situace nikoli. Učiněný závěr byl jasný: polygony musí být navrženy a zrealizovány tak, aby je mohli využívat i dospělí a musí nabízet různé stupně obtížnosti.

Druhým problémem je zajištění finančních prostředků. Má-li být projekt úspěšný, je nutné, aby simulace byla pokud možno věrná a každý frekventant kurzu měl možnost si vše vyzkoušet osobně. Dovednost, jak známo, není přenositelná. To vyžaduje prostor, čas, dostatek cvičného materiálu a kvalifikovaných instruktorů, a tím i potřebné finanční prostředky.

Třetí problém je návrh vlastní realizace. V jak velkých skupinách, co bude reálně předmětem aplikačních kurzů, jaká bude metodika jednotlivých zaměstnání a desítky dalších kroků po neprošlapané cestě praktického výcviku dětí k sebeochraně. Jednoznačně také bylo rozhodnuto, že instruktory budou profesionální záchranáři z řad HZS a AČR.

Výstupy projektu

1. znalosti a dovednosti dětí, upevnění teoretických znalostí získaných ve škole
2. praktické zkušenosti profesionálních hasičů a záchranářů s cílovou skupinou, získané během práce s ní,
3. zpracovaný manuál,
4. kompletní přenositelná metodika vedení obdobných kurzů jinými pořadateli,
5. středisko schopné plnit úkoly praktické přípravy obyvatelstva na řešení mimořádných událostí.

Očekávané výsledky projektu

1. aplikace teoretických znalostí získaných ve škole,
2. zlepšení praktických dovedností dětí,
3. zlepšení fyzické zdatnosti frekventantů,
4. zlepšení schopností vypořádat se s nenadálými situacemi,
5. zajištění schopnosti zvládat krizové situace,
6. zvýšení sebevědomí frekventantů,
7. změna hodnotová orientace účastníků,
8. metodiky,
9. manuál.

Popis přidané hodnoty projektu

1. Projekt dotváří systém vzdělávání dané problematiky základní cílové skupiny.
2. Projekt nememoruje znalosti, ale převádí situace do praktických aplikací, jde tedy o získání a zafixování dovedností, uvědomění si potřebnosti těchto znalostí a dovedností.
3. Projekt se obrací v maximální míře na mladé lidi, kteří budou vychovávat během několika let své vlastní děti.
4. Projekt řeší krizové situace, do kterých se může dostat každý člověk v denním životě a neomezuje se pouze na extrémní situace.
5. Projekt učí pomoci a ukazuje důležitost spolupráce týmů v krizových situacích.

Inovativnost projektu

Nový přístup k řešení problematiky CO: problematika CO není přednášena učiteli v rámci výuky, ale je aktivně procvičována v rámci kurzů.

Vedle přínosu pro frekventanty má neoddiskutovatelný přínos i pro pracovníky - (instruktory) IZS a AČR, kteří budou ze zkušenosti vědět, jaký je dosah jejich preventivní práce vlastních pracovišť a budou ji moci zdokonalit a obohatit o další prvky, získají praktické zkušenosti při práci s mládeží v modelových situacích (vodní záchrana, překonávání překážek, slaňování, pohyb v terénu atd. - stručně: ví, jak se budou chovat, čeho se bojí, jak jejich strach eliminovat).

Nezanedbatelným výsledkem je to, že se záchranář stává partnerem - přítelem dítěte, které mu v krizové situaci důvěřuje. Zná jeho oblečení a vybavení, není to tedy strašák v již tak extrémní situaci.

Dokumentace

Veškerá činnost kurzu bude multimediální formou zachycena na CD. Tyto pak dostanou nejen zúčastněné školy, které si tak mohou nabyté vědomosti kdykoliv osvěžit, ale zároveň budou sloužit pro vyhodnocení jednotlivých kurzů a k případným změnám metodiky.

Bude vedena písemná evidence a hodnocení kurzů. Dokumentace bude přístupná všem orgánům a organizacím působícím na poli vzdělávání, požární ochrany, civilní ochrany a krizového řízení.

Současný stav projektu

V roce 2005 proběhl první "pokusný" kurz, kterého se zúčastnilo 54 dětí a 5 pedagogů Základní školy Nového Jičína. Jako lektoři fungovali členové HZS Opava. Již první kurz ukázal, že tudy opravdu cesta vede.Tím, že nešlo o suchý výklad, přednášky a promítaná videa, ale o skutečnou praxi pod vedením profesionálů v záchranářství, změnily se děti v aktéry dopravních nehod a záchrany na vodě. Překonávaly prostor pomocí lanovky, ocitly se v dýmu hasičského polygonu, použily hasící přístroje. Díky jejich obrazotvornosti se simulace ohrožení stala realitou. Výsledkem byly desítky otázek i tendence pochlubit se znalostmi a dovednostmi, snaha přiblížit se hasičům, ve kterých viděly vzor jednání. Z výuky se stala zábava a dobrodružství. Děti se učily, aniž si to uvědomovaly.

V širším měřítku se projekt začal realizovat v roce 2006. Především díky tomu, že se podařilo získat i potřebné finanční prostředky. Tři sta tisíc korun poskytla nadace Eurotel a dalších 166000 Kč pak Ministerstvo obrany ČR. Díky tomu mohla vzniknout pracoviště požáru, vodní záchrany a záchrany z výšek. Potřebným materiálem byl zabezpečen i úsek přežití v přírodě. Mimo jiné je k dispozici lezecká stěna, lodě a související materiál, podařilo se zabezpečit cvičné hasící přístroje. Postavena byla evakuační lanovka. Byly i peníze na mzdové prostředky pro personál zabezpečující kurzy, což umožnilo, že kurzy R2H v roce 2006 probíhaly zdarma.Celkem se jich zúčastnilo cca 800 dětí a z jejich ohlasů bylo zřejmé, že k jejich spokojenosti a my věříme, že především k jejich prospěchu.

Kurzy pochopitelně ukázaly i nedostatky. Občas snahu lektora přejít od praktického výcviku k výkladu, někdy příliš odborný komentář. Ukázalo se také, že některým zaměstnáním je potřeba přiřadit delší čas, některá zkrátit. Projevovaly se i dílčí nedostatky ve vybavenosti materiálem. To vše jsou ale dětské nemoci projektu, na jejichž odstraňování projektový tým pracuje a na základě dalších kurzů jistě pracovat bude.

Závěr

Projekt R2H vznikl na základě potřeb dětí, rodičů, záchranářů i pedagogů. Takováto potřeba je obvykle nazývána poptávkou společenskou. Navíc poptávkou ve veřejném zájmu.

My, jako tvůrci projektu věříme, že bude pokračovat i společenská podpora a to i proto, aby pokud možno nikdo z nás, anebo našich blízkých se nestal číslem ze smutných statistik. Uvědomme si, že účastník kurzu R2H bude připraven pomoci. A může pomoci právě nám či naším blízkým. Zájem dětí je, učitelé projekt vítají.

Proto realizační tým bude projekt zabezpečovat i v roce 2007. Máme již i první objednávky na toto období. Materiálově jsme slušně připraveni. Hlavním otazníkem pro příští rok zůstávají mzdové prostředky pro instruktory. Míra úspěšnosti ve snažení získat tyto finanční prostředky rozhodne o ceně kurzů R2H v roce 2007.

Za autory projektu
Ing. Jan Karger
náměstek starosty SH ČMS
a ředitel Ústřední hasičské školy SH ČMS Jánské Koupele